Pohled do školních lavic

Oblast školství je nesmírně široké téma a jeho problémy a východiska nelze shrnout do několika vět. Nicméně jako bývalý učitel  se zájmem sleduji diskusi nad kvalitou našeho školského systému a některé zcela konkrétní věci přesněji změny na všech jeho úrovních bych chtěl prosazovat. V oblasti základního školství mi vadí zavedení druhého cizího jazyku. Prioritou nás všech by mělo být, aby děti uměly skutečně pořádně jeden cizí jazyk. K čemu je výuka dvou, tří, čtyř cizích jazyků, když se děti nakonec nedomluví ani jedním? Zaveďme tedy do základních škol pouze jeden cizí jazyk, ale hned od první třídy. Paralelní výuka s mateřským jazykem může být jen ku prospěchu věci. K prioritám středního školství jednoznačně řadím podporu technických oborů. Od samého počátku se musí podpořit přípravu žáků středních odborných škol, zejména učebních oborů, pro potřeby jednotlivých podniků a služeb a posílit prvky tzv. duálního systému v odborném školství (to znamená posílení partnerství „podnik – škola“), které se vyplatí podniku (například daňovým zvýhodněním) a zajistí větší uplatnitelnost absolventů škol v praxi. A nakonec je tu vysoké školství a jeho věčně diskutované zpoplatnění. Zde by měla platit jednoduchá zásada: Jedna vysoká škola v řádném termínu zdarma. Vše ostatní za poplatek.

Stejně jako ve všech bodech našeho volebního programu chceme se i ve školství držet zdravého selského rozumu. Proto od nás neuslyšíte výrazy jako je inkluzívní vzdělávání, výrazy, za které se mnoho schová, ale kterým málo kdo rozumí. Závěrem a v této souvislosti říkám: já osobně nebudu podporovat rušení praktických škol.